Valk Welding: 1999

Přibližně v době před deseti lety byl ve firmě Assenburg v Tilburgu, která vyrábí kancelářský nábytek z oceli, nainstalován první robotický systém. Zpočátku byli zaměstnanci poměrně skeptičtí. „Co nás teď čeká?“ Myslela si v duchu řada z nich. Jejich pochyby však postupně zcela vymizely. A co víc, zaměstnanci jsou nyní dokonce šťastni, že bylo do výrobního procesu zavedeno více robotických systémů. „Moje práce je teď mnohem jednodušší a zdravější.“

Ve výrobní hale, kde je zástupce šéfa pan Leo van Boxtel (43) již téměř 25 let členem odborové organizace, je práce v plném proudu. Stroje běží naplno, odevšud se ozývají rány a syčení. „Tady z kovových plátů zhotovujeme kancelářské skříně,“ vysvětluje pan Van Boxtel. Nadšeně nás provádí celým úsekem. On sám pracuje ve firmě již od roku 1972. „Začínal jsem ve výrobě, mimo jiné také u bodového svařování, leštění a montování registračních skříní. Poté se ze mě stal seřizovač strojů. V současné době společně se šéfem řídím výrobu. Mám na starosti skupinu dvaceti zaměstnanců.“ A dodává: „Dříve jsme vyráběli pouze poloprodukty. Pro zaměstnance to znamenalo spousty monotónní práce, např. celodenní svařování stejných dílů. Prostřednictvím robotických systémů jsme začali vyrábět více a více hotových výrobků, což zaměstnancům přineslo mnohem pestřejší práci a větší zodpovědnost.“

Van Boxtel vzpomíná na první robotický systém, který firma  zavedla v době před deseti lety. (V odvětví výroby nábytku to tehdy byla zcela nová technika.) „Mnoho zaměstnanců považovalo robota za hrozbu. Mohli se najednou stát přebytečnými. Ale všechny tyto obavy se ukázaly jako liché. Nikdo nebyl propuštěn. A co víc, robot za ně udělal všechnu špinavou práci. Mohl se otáčet, sklánět, ohýbat a nevím co ještě. Fyzická zátěž kladená na zaměstnance se snížila. Těžká práce se stala minulostí. Nikdo se již osmdesátkrát za den nemusí ohýbat v kolenou, aby mohl svařit trubky umístěné pod stolem. Teď je to práce robotického systému.“

Arno Jansen (28), který právě za pomoci robota svařuje stolní podpěru, zcela souhlasí. „Moje práce je teď mnohem jednodušší a zdravější.“ Ukazuje nám jednotku „pick-and-place“ („uchop a ulož“), ze které robot odebírá a opět do ní umisťuje těžké kovové rámy. „Dříve jsme tohle museli dělat ručně. Nyní robot většinu těžkých předmětů zvedá za nás.“

Jeho práce je nyní mnohem rozmanitější. „Je to proto, že obsluhuji šest různých svařovacích robotů. Dříve tady bylo pouze jedno zařízení. Díky automatizaci se pracovní podmínky samozřejmě o mnoho zlepšily,“ dodává spokojeně na závěr.

Supermarket
V současné době se ve firmě Assenburg za pomoci robotických systémů pracuje na dvou z pěti úseků. Robotizace dalších úseků bude následovat v příštích letech. „V současné době se jako firma automatizaci prostě nevyhnete,“ tvrdí pan Van Boxtel. „Pokud chce zákazník zakoupit náš nábytek, požaduje jej co nejrychleji. Nebo jde prostě k jiné firmě. A má pravdu.“

V minulosti vyráběla firma Assenburg asi dvě stě nebo tři sta kancelářských skříní týdně, nyní je to již více než jeden tisíc. „Kdykoliv dříve jsme kvůli každé větší zakázce museli zavádět přesčasy. Firma se samozřejmě musela přizpůsobit potřebám zákazníka. Ale díky robotům  výrobní kapacita markantně vzrostla, a my se můžeme kdykoliv soustředit na práci na zakázku. Začíná to u nás vypadat trochu jako v supermarketu,“ směje se Van Boxtel.

Přestože automatizace ve firmě Assenburg nevedla k propouštění, Van Boxtel připouští, že právě vzhledem k automatizaci zůstávají dveře firmy pro mnoho lidí uzavřeny. „Má to svoji logiku,“ domnívá se. „Pokud začnete ve větší míře využívat činnosti robotů, musíte být obezřetní co se týče přijímání nového personálu. Zaměstnáváme tedy o to více smluvních partnerů a pracovníků na přechodnou dobu.“

Co se týče vlivu, který mají robotické systémy na pracovní proces, říká: „Potřeba vyvíjet fyzickou činnost klesla na nulu. Zaměstnanec má tedy naopak řídící funkci. Dříve musel zaměstnanec výrobek manuálně  přenést z bodu A do bodu B, nyní pouze dohlíží na to, zda tuto práci dělá robot. Personálu to přineslo věší nezávislost, ale i odpovědnost a s ní spojenou větší psychickou zátěž.“

Odpovědnost
Pracovník výrobního oddělení Toine Meijs (34) s tím nemá žádný problém. „Díky větší zodpovědnosti se pro mě práce stala větší výzvou,“ říká. „Funguje to v obou směrech. Firma buď oceňuje a důvěřuje tomu, co dělám, nebo mě na robotický systém nenasadí. Vždyť ta věc stojí celé jmění. Ale můj šéf ví, komu tuto zodpovědnost může svěřit.“ Toine Meijs pracuje ve firmě Assenburg již patnáct let. Dostal se k ní prostřednictvím zprostředkovatelny práce a s postupem času zde dostal stálé zaměstnání. Změnilo se pro něj něco díky robotům? „Musíte se stále učit novým věcem,“ říká. „Vývoj v oblasti automatizace jde rychle dopředu a všechno, co jsem se kdy předtím naučil ve škole, je zastaralé, když přijde na robotické technologie. I někteří zaměstnanci, kteří zcela nedávno odešli do důchodu, to v dílně stěží poznávají, když přijdou na návštěvu.“

Toine Meijs absolvoval týdenní programovací kurz, kde se naučil s robotickým systémem pracovat. „Robotický systém nastavujete prostřednictvím kontrolního panelu. Lidé se mě občas ptají, jestli robot nikdy neudělá chybu. Já jim odpovídám, že robot chyby nikdy nedělá, protože se vždy řídí tím, co mu říkám já. Nesu tedy plnou odpovědnost. Výjimkou jsou případy závady na počítači nebo poruchy na ovládání.“

K tomu Van Boxtel dodává: „Dříve jsme naše zaměstnance vodili za ruku a každou práci prováděli společně s nimi. To už je definitivně pryč. Nyní zaměstnanci sami monitorují průběh výroby. A to je dobrá věc pro každého v naší firmě.“

(Zdroj: FNV Magazine č. 3, červen 1999)